Čákova vyhlídka

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6551208N, 13.8174658E

Čákovu vyhlídku naleznete zde: https://mapy.cz/s/fegurahore

Po dlouhé době mne tlapky zanesly na Čákovu vyhlídku, ještě nedávno důkladně ukrytou v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.

Někdy mám den, kdy nevím, kam by. Mé tlapky jsou k nezastavení, někam musí, ale celé mé já je lenivé hledat a prozkoumávat nová a neznámá místa. To je den, kdy si jen tak štěknu pod fousky, že bych se měl zastavit na místě, které znám a kde jsem dlouho nebyl. A přesně tak jsem se dostal na Čákovu vyhlídku. Celé mé já radostně vyletělo na kopec, aby se podívalo na místo jemu tak dobře známé.

Jen co jsem vyskočil z Volváka, měl jsem velkou radost. Stál jsem v Nepomuku, místě mne tak moc dobře známém. Stál jsem v Nepomuku, který je vstupní branou do chráněné krajinné oblasti Brdy, do její jižní, za mne nejhezčí, části.

Jen co člobrdice pobrala to nejnutnější a já zkontroloval dobroty, vydal jsem se hlubokých lesů. Vysvištěl jsem krpál, u kterého vždy člobrdice říká, že už do něj stoupat nebude, a ocitl jsem se na krásné oranžové cestě. Přímo přede mnou byla zeď, poslední část boudy u sv. Jana, která z lovecké chaty zbyla. Po levé tlapce jsem měl les, porostlý vysokými jehličnany, které nahradily paseku pod ním. Po pravé tlapce jsem měl les ták hustý, jako se vidí málokdy.

Prohlédl jsem si zbytky chaty u sv. Jana, očíhnul jsem obrázky, zamával jsem chvostem místu na rozloučenou a vydal jsem se po oranžové rovné cestě kupředu, přímo za famfrňákem, směrem na vrchol Praha, druhý nejvyšší vrchol chráněné krajinné oblasti Brdy.

Tlapka míjela tlapku, očadla merčila okolí a famfrňák si užíval vůni lesa. Chvost se vrtěl radostí a já se zničehonic přistihl, že se svištím oranžovou cestou s větrem o závod a člobrdicí daleko za chvostem. Jen co jsem v dáli zmerčil člobrdici, stejně radostně jako jsem svištěl kupředu, jsem se k člobrdici vracel. Míjel jsem vysoké stromy, míjel jsem pidi stromky. Prohlížel jsem si mech a kapradí, merčil jsem tajemné pěšinky v borůvčí.

Jen co jsem dosvištěl k člobrdici, nechal jsem se pohladit a svištěl jsem opět kupředu, vstříc novému dobrodružství. Míjel jsem krásně oranžové louže, ve kterých jsem se občas vyláznil, míjel jsem lesní cesty. Do kroku mi pěli ptáčci, z oblohy mne pozoroval kamarád Puňťa a mne se svištělo, jedna radost.

Než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí. Oranžová cesta vedla doprava, ale já se vydal podél oplocenky rovně. Oranžovou cestu jsem vyměnil za lesní cestu a svištěl jsem již měkoučkou cestou kupředu, vstříc novému dobrodružství.

Svištěl jsem místy, kde ještě nedávno byl hluboký les. Svištěl jsem místy, kde pro les nebylo ještě nedávno vidět do dálky daleké. Nyní jsem svištěl borůvčím, kochal se vyhlídkou na protilehlé kopce. A nejen na kopce. Viděl jsem lesy, pole, louky a občas malou vísku. Než jsem se nadál, stál jsem u betonového podstavce, před oplocenkou plnou pidi stromků. Stál jsem na místě, které tak dobře znám. Ale cestu, kterou jsem na místo přisvištěl, tu jsem nepoznal.

V tu chvíli mi to štěklo. Vzpomněl jsem si na vyhlídkové místo, ukryté mezi vysokými stromy. Vzpomněl jsem si na vyhlídkové místo, ze kterého pro hustý les a vysoké stromy, nebylo vidět do dálky daleké. Zato na místě bylo parádní posezení. Vzpomněl jsem si na Čákovu vyhlídku.

Jen co jsem se zorientoval, vydal jsem se po pěšince vedle oplocenky kupředu. Tlapkal jsem pomalu a rozvážně, přímo za famfrňákem. Dotlapkal jsem na pěšinku, kde jsem zmerčil borovici. Odtud už jsem svištěl s větrem o závod, z prudkého kopečka, na Čákovu vyhlídku.

Prosvištěl jsem mezi stromy, prosvištěl jsem pěšinkou. V mžiku jsem byl na místě s lavičkou. Jen co jsem na místo dosvištěl, nevěřil jsem vlastním očadlům. Vysoké stromy byly ta tam, les, který jsem si živě vybavoval, na místě nebyl. Zato jsem koukal do dálky daleké. Viděl jsem hluboké lesy na kopcích, viděl jsem louky a vísky. Byl jsem na místě mne tak známém a zároveň neznámém. Na místě, kam se za rok opět vydám.

To se ví, i přes obrovskou změnu výhledu, jsem si na Čákově vyhlídce jako vždy odpočinul. Posvačil, pokochal se vyhlídkou, a když skončilo představení světel a stínů, které vytvořil kamarád Puňťa s Mračounem z oblohy, vydal jsem se zpátky k Volvákovi a přemýšlel, kam se vydám příště. To už bude pořádný průzkum, na kterém prosvištím místa mne neznámá. Jenže kde to bude, to je zatím záhadou.

Chystáte se na dovolenou do Brd a přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Facebook @Tuláčci nebo Instagram @tulaccinacestach, i tam najdete mnou prozkoumaná místa.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.