Drmotova studánka

Pod dlouhé době, co jsem v Brdech nebyl, musím dohnat vše, co mi mohlo za dobu mé nepřítomnosti uniknout. To víte, své oblíbené Brdy musím mít zmapované stůj co stůj. Proto jsem se do nich opět vydal a rozhodl se je zmapovat píď po pídi. Dnes vám štěknu o Drmotově studánce, kterou jsem vyčmuchal nedaleko lesní cesty.

Tlapkal jsem asfaltovou cestou hlubokým lesem. Všude kolem mne rostly vysoké stromy. Do kroku mi zpívali ptáčci a puňťovy paprsky mi příjemně vyhřívaly kožíšek. Nebyl to však pouze zpěv ptáčků, do čeho byla má ušadla zaposlouchaná. Příjemné zurčení potůčku mne doprovázelo celou cestu, co jsem mapoval tuto krásnou část chráněné krajinné oblasti.

Prohlížel jsem si les, kterým jsem tlapkal a užíval si každou chvilku, kterou jsem v lese mohl strávit. Očadla si prohlížela okolní svahy porostlé vysokými jehličnany, i pěšinky, které mezi stromy vytlapkali místní kámoši. Tlapkal jsem místy, kde musím tlapkat po cestě. Ani nevíte, jak těžké bylo odolat pokušení a nevydat se pěšinky prozkoumat. Jenže člobrdice si stála za svým rozhodnutím nepustit mne z cesty. Věděla moc dobře proč.

Všude kolem cesty byly cedule přísně zakazující vstup do lesa. Jen po pravé tlapce se mi cedule na chvilku ztratily z dohledu. To víte, v mžiku jsem toho využil a vypravil se ochutnat svěží vodičku z potůčku, který mne celou cestu doprovázel. Vodička byla mňamóznější než mňamózní. Vím, svěží průzračná vodička nemůže přeci chutnat jinak. Jenže když se touto vodičkou osvěžujete po dlouhé zimě, je ještě mňamóznější než obvykle.

Snažil jsem se vypít celý potůček, ale marně. Teklo v něm tolik vodičky, že jsem pokus musel vzdát. Ono se také není čemu divit, že se mi potůček vypít nepovedlo. Z přilehlých kopců se do potůčku vlévá tolik dalších potůčků průzračné vodičky, že vypít jej nezvládne ani velký rybník, natož já.

Jen co jsem pokus o vypití potůčku vzdal, vrátil jsem se na cestu a pokračoval dále kupředu, přímo za famfrňákem. Les krásně voněl a mne tlapky nesly vstříc dalšímu dobrodružství.

Tlapkal jsem asfaltovou cestou z mírného kopečka a těšil se na chvíli, kdy budu moci tvrdou cestu vyměnit za jinou. Netrvalo dlouho a mé přání se vyplnilo. Jako mávnutím kouzelného proutku se les rozestoupil a já se ocitl na místě, kde byla malá louka. Po několika málo rychlých krocích jsem přeskočil škarpu a všemi čtyřmi tlapami dopadl na podmáčenou louku, jen to mlasklo.

Nevím, co to do mne vjelo. Jakmile jsem uslyšel mlasknutí a bříško mi postříkal gejzír vodičky, celé mé já se radostně rozeběhlo, aniž by přemýšlelo kam. Svištěl jsem s větrem o závod po podmáčené louce. Vodička mi cákala na bříško a místy i na záda. Tlapky mlaskavě dopadaly na zem a celé mé já se řítilo kupředu, s větrem o závod.

Co chvilku jsem oběhl stromek, který mezi cestou a loukou člobrdové vysadili, co chvilku jsem přeskočil potůček, který maskovaně tekl podmáčenou loukou. Chvost se mi mohl vykroutit radostí, když v tom, zničehonic, očadla zmerčila za jedním z potůčků tajemnou pěšinku.

Po zmerčení pěšinky mělo celé mé já ještě větší radost než doposud. Jakpak by také ne, vždyť to byla první pěšinka, kterou jsem mohl prozkoumat. Dosvištěl jsem k člobrdici abych v mžiku pádil zpátky k pěšince, tentokrát již s člobrdicí po boku.

Přesvištěl jsem přes louku, přeskočil jsem potůček a než jsem se nadál, už jsem tlapkal po pěšince mezi stromy. Po několika málo dlouhých krocích se les přede mnou rozestoupil. Přímo přede mnou, za vysokými stromy a před mladými stromky, stála dřevěná studánka v celé své kráse.

Připadal jsem si jako v pohádce. Kolem studánky stály zajímavé kameny. Připomněly mi malé menhiry, které jsem objevil nedávno v jižních Čechách. Ze studánky vytékal potůček průzračné vodičky. Zpěv ptáčků byl na místě mnohem hlasitější, než zpěv, který jsem poslouchal cestou. Dokonce i lavička pro člobrdy vybízející k odpočinku u studánky je.

Objevil jsem další místečko, kam se budu moc rád vracet. Jen mrňousek od cesty a civilizace. Co na tom, že na místě není žádný signál. To nejdříve překvapilo člobrdici, ale když si místo prohlédla stejně důkladně jako já, byla za to ráda. Místa, kde vás může vyrušit jen další dobrodruh, jako jste vy, by jeden pohledal.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.