Fabián

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6871728N, 13.9462725E

Patrona Brd Fabiánka naleznete zde: https://mapy.cz/s/mamebamoja

Po dlouhé době cestování po republice jsem se vrátil dom. Nebyl bych to já, abych se nevydal toulat místy mne ták moc blízkými. Jako můj první turistický cíl po mém návratu dom, byly mé oblíbené Brdy. Když už jsem se rozhodl vydat do Brd, musel jsem se zastavit za jejich patronem Fabiánem. Dnes vám proto štěknu o mé návštěvě u kámoše Fabiánka, u kterého jsem se zastavil na kus štěku, než jsem se vydal toulat samotnými Brdy.

Byl krásný podzimní den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a z posledních sil zahříval zem. Vlahý větřík jemně vál, příroda krásně voněla a hrála všemi barvami. Den byl jako malovaný a vybízel k pořádnému výletu. Skočil jsem proto do Toyoťáka a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem vyskakoval na parkovišti v Orlově.

Jen co jsem vyskočil z Toyoťáka, nestačil jsem valit očadla. Toyoťák byl jediné auto na celém parkovišti. Všude, kam očadlo dohlédlo, merčil jsem krásně zbarvený les. Když jsem zvedl famfrňák k obloze a navětřil jsem, cítil jsem bájo vůni přírody. A to všechno jsem si užíval jen já a člobrdice.

Jak jsem tak stál na parkovišti, kebulí se mi honila spousta myšlenek. Přemýšlel jsem nad tím, kam se poděli člobrdové. Přemýšlel jsem nad tím, proč široko daleko nikdo není. Přemýšlel jsem nad tím, kam jen se vydám, když jsem v místě pro jednou sám.

Když mi štěklo, že jsem na místě opravdu sám s člobrdicí, rozsvištěl jsem se kupředu. Přesvištěl jsem parkoviště, prosvištěl jsem spadaným listím a v mžiku jsem byl na místě, které mám ták rád. Dosvištěl jsem na začátek parkoviště, kde jsem zmerčil kámoše Fabiánka, patrona Brd. Stál na svém místě s veveřičkou po boku a vlídným výrazem vítal všechny návštěvníky mých oblíbených Brd.

Chvilku jsem s kamarádem Fabiánkem poseděl. Štěkl jsem mu novinky ze světa, vyřídil jsem mu pozdrav od Krakonoše z Krakonošova, vyslechl jsem si, co všechno se za dobu mé nepřítomnosti v Brdech změnilo a zanedlouho už jsem svištěl barevným hlubokým lesem.

Svištěl jsem lesem rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já jsem svištěl mne ták dobře známým lesem. Svištěl jsem slalom mezi stromy po měkoučkých pěšinkách. Vracel jsem se zpátky k člobrdici po stopách mých lesních kámošů. Co chvilku jsem navětřil stopy kámošek srnek, co chvilku jsem navětřil kámoše zajocha. Nejednou jsem zmerčil domeček pro skřítky. Ale ani jednou jsem nezmerčil skřítka, kterých podle domečků pod stromy musí v lese bydlet.

Svištěl jsem do hloubi lesa, abych se v hlubokém lese otočil a svištěl zpátky k člobrdici. Užíval jsem si každou chvilku, kterou jsem mohl v pohádkové přírodě brdských lesů strávit. Den mi usvištěl jako vodička. Než jsem se nadál, bylo odpoledne a já se vracel zpátky k Toyoťákovi, který na mne pod dohledem kámoše Fabiánka čekal ve stínu vysokého stromu na parkovišti.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.