Gangloffův kříž

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5689714N, 13.7804636E

Gangloffův kříž naleznete zde: https://mapy.cz/s/dubacevuce

Dnes vás zavedu ke Gangloffovu kříži, ke kterému jsem dotlapkal při svých toulkách po stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Byl krásný letní den a já se toulal nádhernou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy po místech, o kterých jsem štěknul ve své knize S Tuláčky cestou necestou. Vydal jsem se po stopách své vlastní knihy zvědav, jak moc se místa od doby, kdy jsem je navštívil naposledy, změnila.

Tlapkal jsem nádhernou přírodou hlubokých brdských lesů. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Kde nerostly stromy, rostly keře a květiny. Dokonce i houby jsem občas našel. Takové krásné, barevné. Člobrdice je nazývá holubinky a mochomůrky. Ale i hříbky jsem našel. I když těch moc nebylo.

Tlapkal jsem nádhernou přírodou po zpevněné lesní cestě ve stínu vysokých stromů. Míjel jsem pařezy i balvany, míjel jsem skalky i skály. Chvíli jsem tlapkal lesem, kde rostl koberec borůvčí. A jak krásně se borůvky modraly. Chvilku jsem tlapkal místem, kde byla skalka vedle balvanu, v místě, kde bylo jedno tajemné zákoutí vedle druhého. Tlapkal jsem i místem, kde byla pěšinka vedle pěšinky. Tady to bylo teprve dobrodrůžo.

Sotva jsem zmerčil první pěšinku, už jsem po ní svištěl. Famfrňák jsem měl v pohotovosti a čekal jsem, zda nenavětří místního kámoše. Očadla, ta byla ve svém živlu. Merčil jsem jednu stopu za druhou. Merčil jsem stopu kamarádky srnky, ale famfrňák kámošku nenavětřil. Asi je to dlouho, co pěšinkou tlapkala. I ušadla si přišla na své. Ta mi poletovala na kebuli a já se chvilkami bál, abych je neztratil.

Svištěl jsem nádherným lesem, co chvilku jsem se prosvištěl po tajemné pěšince. Nejednou jsem svištěl po stopách kámošky srnky. Nejednou jsem na pěšince zmerčil stopu kámoše divočáka. Na pěšince v borůvčí, mezi skalkami a balvany, tam jsem zmerčil stopu kámošky lišky. Svištěl jsem po pěšinkách, mapoval jsem místní kámoše, do kroku jsem si spokojeně vrtěl chvostem a než jsem se nadál, dosvištěl jsem na místo mne ták dobře známé.

Zkoumal jsem pěšinku za pěšinkou, svištěl jsem mezi stromy. Cesta mi šla krásně od tlapek, když v tom, najednou, zničehonic, dosvištěl jsem na rozcestí mne ták dobře známé. Dosvištěl jsem na místo, kde po pravé tlapce, jen mrňousek od rozcestí, stojí v celé své kráse Třemšínská bouda. A po tlapce levé, jen mrňousek od Třemšínské boudy, ve stínu majestátních stromů, stojí místo mnohými člobrdy přecházené. Místo, na které se tak rád vracím.

Jen co jsem svůj oblíbený brdský cíl zmerčil, rozhlédl jsem se vpravo i vlevo. Zaposlouchal jsem se zvuků lesa. Když jsem člobrdu nezmerčil ani nezaslechl, když jsem věděl, že jsem na místě sám s člobrdicí, na nic jsem nečekal, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle k mému oblíbenému cíli.

Jen několik dlouhých skoků mi stačilo k tomu, abych přehopsal přes cestu. Jen několik opatrných kroků mi stačilo k tomu, abych obtlapkal posezení pro člobrdy. Jen několik zvědavých kroků mi stačilo k tomu, abych dotlapkal do stínu majestátních stromů, do místa, kde stojí velký kovový kříž. Kříž, který tu byl vystavěn od Karla Gangloffa, místního lesmistra.

Knihu S Tuláčky cestou necestou si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.