Gejzova studánka

Dnes vás zavedu ke Gejzově studánce v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.

Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou lesní cestou z mírného kopečka. Všude, kam jsem se podíval, rostly vysoké stromy. Místy jehličnaté, jinde listnaté. Občas jsem pod stromy zmerčil místo o několika keřích, ze kterého se co chvilku ozvalo zapění ptáčka. Byl jsem poněkud zmaten, vždyť všude kolem mne ležel sníh. O to hezčí však bylo se do švitoření ptáčka zaposlouchat.

Zda to bylo vykukujícím sluníčkem na obloze, kdo ví. Možná jsem jen objevil domov ptáčků. V této části lesa bylo několik podobných keřových příbytků pro místní opeřené kámoše. A z několika se co chvilku ozvalo zapění.

Poslouchal jsem občasné zapění ptáčků, užíval si občasné teplo na hřbetě od vykukujícího sluníčka. Užíval jsem si každou chvíli procházky. Když jsem dorazil k potůčku, to už jsem si připadal jako v pohádce. Ke vší té nezvyklé kráse přibylo i zurčení vodičky.

Nikam jsem nespěchal. Tlapkal jsem rychlostí, tlapka tlapku mine po boku člobrdice. Cesta mi šla krásně od tlapek a já se nemohl této nezvyklé procházky nabažit. Minul jsem několik pěšinek po levé tlapce, vedoucích do hustého lesa. Když jsem zmerčil pěšinku po tlapce pravé, musel jsem vyrazit kupředu a pěšinku důkladně prozkoumat.

Přehupsnul jsem potůček a než se člobrdice nadála, svištěl jsem po pěšince s větrem o závod. Snížek mi lítal od tlapek a já se řítil kupředu. Oběhl jsem několik stromů, přeskočil několik pařezů a než se člobrdice nadála, byl jsem zpátky na cestě. Opět jsem tlapkal kupředu po boku člobrdice a užíval si přírodu a pěkný den.

Netlapkal jsem dlouho, když jsem před sebou zmerčil pěšinku. Než jsem k pěšince dotlapkal, famfrňák navětřil svěží vůni vodičky. To bylo překvapení. Nejdříve potůček a nyní další vodička. Vydal jsem se kupředu, kam mne tlapky nesly. Famfrňák byl v pohotovosti a větřil o sto šest. Po několika málo krocích jsem stál v místě, odkud svěží vůně vycházela.

Stál jsem na místě a koukal na studánku. Neobjevil jsem však studánku, na jakou jsem v Brdech zvyklý. Žádný domeček nad pramenem tady nebyl. Pramínek vody tu vytékal ze země a ohraničoval jej kruh z kamení.

Abych pravdu štěkl, to, že pramínek je ohraničen kameny a nemá domeček, to mne moc nevadilo. Byl jsem moc rád, že je Gejzova studánka plná vodičky. Dokonce bylo v Gejzově studánce tolik vodičky, že vytékala proudem a tvořila úzký potůček. Kdykoli jsem za poslední tři roky u studánky byl, nikdy v ní vodička nebyla. Až tentokrát. A za to jsem moc rád.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.