Gejzova studánka

Dnes vás zavedu ke Gejzově studánce, ke které jsem se zatoulal, když jsem se vydal po stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, byl jsem natěšenější než natěšený. Stál jsem mezi lesem a malou vískou Planiny, která byla jednou z mých Podbrdských zastavení, o kterých jsem vám štěkal nedávno. Stál jsem natěšený jen pár kroků od mé oblíbené chráněné krajinné oblasti a čekal jsem na člobrdici, která pomalu sbírala nezbytnosti potřebné k výletu.

Po době delší než dlouhé, vyrazil jsem kupředu. V mžiku jsem prosvištěl za závoru a než jsem se nadál, byl jsem za cedulí označující začátek CHKO Brdy. Svištěl jsem kupředu s radostí v kožíšku po zpevněné lesní cestě, vstříc novému dobrodružství.

Svištěl jsem rychleji než rychle. Chvost se mi vrtěl radostí, ušadla mi plápolala na kebuli a celé mé já si užívalo chvíli tady a teď. Na prvním rozcestí jsem se vydal doprava a zanedlouho opět doprava. Svištěl jsem hlubokým lesem, do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, a mne se toulalo, jedna radost.

Míjel jsem pěšinky i lesní cesty, míjel jsem keře i květiny. To se ví, nejednou jsem se vydal po pěšince do hlubokého lesa, abych se vedlejší lesní cestou vracel zpátky k člobrdici. Nejednou jsem se prosvištěl s kámošem motýlem či čmeldou, nejednou jsem se prosvištěl s kámoškou včelkou. Jen jednou jsem minul rybníček, který sváděl k vykoupání. Jenže do rybníčku vedl strmý sráz a já se bál, abych z rybníčku vůbec vylezl. Koupání se proto nekonalo, ale za rybníčkem přišla zábava větší než veliká.

S rybníčkem v merku, po průzkumu tajemných cest a pěšinek, našel jsem svou první houbu. Krásnou barevnou houbu, která si rostla hned vedle cesty a chlubila se svou krásou. K mému velkému překvapení houbu člobrdice jen ta přešla. Zato opodál, jen mrňousek od mé krásné houby, v mechu chundelatějším než chundelatém, rostla hnědá houba. A tu si člobrdice fotila ze všech stran. Co člobrdici na hnědé houbě zaujalo, to je mi dodnes záhadou. Povídala něco o hříbkovi a mochomůrkách, ale já jí moc neposlouchal. Vždyť na houby, na ty nemá moc dobrý vkus.

S houbami v merku, s člobrdicí za chvostem, dotlapkal jsem na další rozcestí. Zmerčil jsem zelenou značku po mé levé tlapce. Vydal jsem se po stopách značky zvědav, kam mne značka zavede.

Tlapkal jsem ve stínu vysokých stromů, míjel jsem houbu za houbou. Nejednou jsem zmerčil houbu bílou, nejednou jsem zmerčil houbu růžovou či červenou. Merčil jsem houby všech barev, jen těch hříbků, jak je člobrdice nazývala, těch jsem moc nezmerčil. Tlapkal jsem kupředu do mírného kopečka. Protlapkal jsem kolem oplocenky, přetlapkal jsem mostek, když jsem přímo před sebou, jen mrňousek od cesty, zmerčil malou studánku. Krásnou studánku obloženou kameny.

Dotlapkal jsem ke Gejzově studánce. Ke studánce, kam se tak rád vracím. Dotlapkal jsem ke studánce, kde jsem vodičku objevil málokdy, ale tentokrát ve studánce vodička byla. Dotlapkal jsem do místa, které mám tak rád. Do místa, které dokonale splývá s přírodou. Jen bystrému očadlu Gejzova studánka neunikne, tak dobře je maskovaná. A neunikne ani kámošům, kteří si přečtou mou knihu. Tam je popsáno, podle čeho a v jakých místech studánku hledat.

Knihu S Tuláčky cestou necestou si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

 

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.