Křemel

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5719439N, 13.7770486E

Vrchol naleznete zde: https://mapy.cz/s/pocobeguru

Nemusí být jasno, stačí, když nefouká. To je přesně to správné póčo na zdolání vrcholu a pokochání se parádní vyhlídkou. A kde takové místo hledat? No přeci na Křemelu. Na jednom z brdských vrcholů, na kterém je tak krásně. Křemel najdete nedaleko oblíbeného Třemšína a přitom na něj moc tlapek ani člobrdích nohou nezavítá.

Tlapkal jsem hlubokým lesem chráněné krajinné oblasti Brdy. Z rozcestí Kobylí hlava mne tlapky nesly do kopečka. Nejdříve prudšího, na kterém mi tlapky pěkně klouzaly, a posléze do kopečka tak mírného, že jsem ho sotva postřehnul.

Cesta, po které jsem tlapkal, byla projetá pořádným lesním pracantem. Stopa, kterou jsem zmerčil, byla ták široká, že jsem stroj ani potkat nechtěl. To jsem si raději vzal klacík a dal se do blbnutí s člobrdicí, aby jí šla cesta lépe od nohou.

Co chvilku letěl klacík kupředu a já se za ním hnal, s větrem v kožichu. Zastavením na místě a sklouznutím zadních tlapek jsem klacík sebral a už jsem se hnal k člobrdici. Ani nevím, kolikrát klacík letěl od člobrdice a já jsem se s ním k člobrdici vracel. Sotva se stopa lesního pracanta ztratila z dohledu a tlapky mne nesly krásným lesem pod vysokými stromy, klacík mne přestal bavit a já se dal do zkoumání místní přírody.

Svištěl jsem s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru, chvost vyrovnával zatáčky a famfrňák větřil svěží vůni lesa. Pod stromy bylo tolik sněhu, že jen na málo místech koukaly ven nejvyšší větvičky borůvčí. Jen pěšinek tu bylo poskrovnu. Zato pařezů v koberci borůvčí, který jsem pod sněhem jen tušil, těch tu bylo.

Nevěděl jsem, co zkoumat dříve, zda okolní přírodu, mladé stromky, pařezy, nebo jen tak svištět borůvčím a nechat se šimrat na bříšku. Nakonec vyhrálo borůvčí a pařezy. Ty jsem zkoumat musel. Vůbec by mi neštěklo, že i za sněhu najdu tolik hub. To se ví, že jsem našel jenom choroše. Ale bylo jich tu tolik, že je snad ani všechny očíhnout nešlo.

Jak jsem tak svištěl pod stromy, nechal jsem si bříško lechtat borůvčím. Objevoval jsem pařezy porostlé choroši a cesta mi utekla ani nevím jak. Zničehonic jsem se objevil na lesní cestě a přímo přede mnou se tyčil kopec. Kopec tak vysoký, až jsem se těšil, až budu nahoře.

Jen co ke mne člobrdice došla, kopnul jsem do vrtule a svištěl pěšinkou kupředu, přímo za famfrňákem. Chvilku jsem svištěl kupředu, co chvilku se stočil a svištěl skoro zpět. Tento kopec je tak prudký, že se pěšinka vedoucí na jeho vrchol několikrát zatočí, než vás na vrchol vyvede.

Než jsem se nadál, už jsem skákal přes kládu. Udělal jsem několik skoků a byl jsem v cíli. Stál jsem na pěšince vedoucí mezi keříky borůvčí a koukal z kopečka na člobrdici, které výstup trval ták strášně dlouho, že jsem čekání na ní nevydržel a vydal se prozkoumat okolí.

Svištěl jsem po pěšinkách mezi borůvčím a přišlo mi zvláštní, že je tu tak málo sněhu. Tato záhada se však brzy objasnila. Fouknul větřík a snížek se z vrcholu stěhoval pryč. To se ví, nějaký snížek na vrcholku zůstal, ale nebylo ho tu tolik, aby zakryl pařezy a borůvčí, které tu rostlo. Co však snížek skryl dokonale, byla kláda u ohniště, na které člobrdice tak ráda odpočívá. Sedl jsem si vedle místa, kde jsem tušil, že se kláda ukrývá. Odtud jsem se kochal vyhlídkou do dáli a čekal až se ke mne připojí i člobrdice, pro kterou výstup na zasněžený Křemel byl pořádná výzva.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.