Křížový pramen

Dnes vám štěknu o další brdské studánce, tentokrát o Křížovém prameni.

Tlapkal jsem zpevněnou lesní cestou, kterou jsem po chvíli vyměnil za měkoučkou lesní cestu. Dokonce tak měkoučkou, že jsem neodolal a pokračoval po ní do hlubokých brdských lesů. Měl jsem z cesty takovou radost, že i člobrdice sešla ze své cesty a byla moc zvědavá, kam jí zavedu. Abych pravdu štěkl, čekal jsem, že mne cesta dovede na krásné místo. Ale že to bude pro člobrdici tak náročné, to jsem nečekal.

Tlapkal jsem mladým jehličnatým lesem měkoučkou lesní cestou. Co chvilku jsem zmerčil koberec mechu, co chvilku pařez, který jsem musel jít prozkoumat. Ptáčci mi zpívali do kroku, jen puňťa měl co dělat, aby jeho paprsky prostoupily hlubokým lesem. Ale vím, že mne celou cestu doprovázel. Když byl les méně hustý, viděl jsem ho na obloze.

Měl jsem z místa takovou radost, že jsem se rozskotačil. Co chvilku jsem hopsal kupředu, abych našel klacík nebo šišku ukrytou v super bájo voňavém bahýnku. Jen co jsem takový poklad objevil, donesl jsem jej člobrdici a přemlouval jí k hraní. To se ví, ze začátku se člobrdici hraní se super bájo voňavým pokladem moc nezdálo, ale když jsem kolem ní stále běhal, neodolala a začala blbnout se mnou.

Voňavé klacíky lítaly a následovaly je ještě voňavější šišky. Občas člobrdice našla i čistou šišku a hodila mi jí. Ale řekněte, kdo by vyměnil super bájo voňavý poklad za šišku?

Jak jsem tak s člobrdicí skotačil, cesta, kterou jsem člobrdici vedl, se pomalu začala měnit. Z měkoučké lesní cesty se stávala cesta čím dál tím měkčí. Čím byla cesta měkčí, tím byla voňavější. Čím voňavější cesta byla, tím více sváděla ke zkoumání. V mžiku jsem ukončil skotačení a dal jsem se na průzkum okolí.

Netlapkal jsem dlouho a měkoučká cesta skončila. Přišly super bájo bahenní lázně. Lázně, které hojně využívají mí kámoši divočáci, bydlící určitě v nedalekých keřích. Co chvilku byl přes cestu spadlý strom, co chvilku byl vedle lázní pařez pokrytý suchým bahýnkem. V místech, kde bahenní lázně končily, rostly koberce mechu. To byla podívaná a ta vůně.

Jak jsem si užíval vůni super bájo lázní, úplně jsem zapomněl na člobrdici. Jen co jsem si to uvědomil, otočil jsem se a nestačil se divit. To, co člobrdice předváděla, to byla taková legranda, že jsem nechal lázně lázněmi a pozoroval tulácký výkon člobrdice. Ta se ze všech sil snažila projít voňavou cestičku suchou nohou, a jak říká, kdyby se zadařilo, i čistou botou. Skákala z leva doprava, a snažila se vyhnout voňavému bahýnku.

Musím štěknout, že super bájo lázně na cestě nebyly pro člobrdici to pravé. Vydal jsem se jí proto naproti a svedl jí na pěšinku, vedoucí mezi hubenými stromky. Vedl jsem člobrdici mladým lesem. Několikrát jsem přeskočil spadlý strom a než jsem se nadál, stál jsem u dalších super bájo voňavých lázní. Lázní, které napájel potůček. Jen co jsem si všiml malého potůčku, zvedl jsem kebuli a koukal, kudy teče. K mému překvapení jsem jen mrňousek nad lázněmi zmerčil dřevěný domeček.

Objevil jsem domeček, který stráží pramínek. Pramínek, který vytvořil super bájo lázně. Pramínek poněkud zakalené vody. Objevil jsem studánku s názvem Křížový pramen. Studánku, ze které vodičku člobrdice nechutnala. Ale kdo ví, třeba se pramínek vyčistí a zanedlouho bude ve studánce opět průzračná vodička, jako kdysi dávno bývala.

To vám musím štěknout. Našel jsem místo, kterým nepohrdne žádný psí parťapka, co se rád stará o svůj kožíšek. Místo, na kterém je tolik lázní, o kolika se mi obvykle jen zdá. A jak krásně lázně voní, to je pohádka. Ale nebojte se, že byste svého psího parťapku vedli domu v bahenní kůře. Přeci jej můžete omýt v čisté vodičce, která teče ze studánky a jejíž potůček napájí mnou objevené bahenní lázně.  Nebo vykopat v rybníčku, který najdete opodál. Ale o tom vám štěknu zase někdy jindy.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.