Partyzánská studánka

Dnes vám štěknu o Partyzánské studánce, ukryté v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.

Tlapkal jsem hlubokým lesem zpevněnou lesní cestou. Do kroku mi pěli ptáčci, co chvilku na mne z mraků vykoukl kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky polechtal můj kožíšek. Les, kterým jsem tlapkal, krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost.

Cesta mi šla krásně od tlapek. Les plný vysokých jehličnatých stromů jsem nechal za chvostem a nyní jsem svištěl parádní bučinou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké buky. Pod buky leželo spadané listí. Les hrál všemi barvami a já nestačil valit očadla. Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal, když jsem se přistihl při tom, jak svištím slalom mezi buky a spadané listí mne lechtá do tlapek.

Svištěl jsem s větrem o závod. Co chvilku jsem svištěl mezi buky do hlubokého lesa. Co chvilku jsem svištěl z hlubokého lesa k člobrdici, která šla stále po cestě. Vysvištěl jsem na skalku a mrknul na les pod sebou, zasvištěl jsem k posedu, prozkoumal jsem krmeliště a než jsem se nadál, parádní bučina, kterou jsem svištěl, skončila a změnila se na les plný mladých rozčepýřených smrčků.

To se ví, mezi mladými stromky svištět nesmím, ale já byl k nezastavení. Rozhlédl jsem se proto kudy dál a zmerčil bučinu, která byla jen kousek za cestou, po které šla člobrdice. V mžiku jsem přesvištěl lesní cestu a už jsem opět svištěl bučinou. Bučinou, která vedla do mírného kopečka a o kus dál se zvedla v prudký sráz.

Prudký sráz na konci bučiny nebyl to jediné, čím se tato bučina lišila od té předchozí. V téhle bučině bylo tolik pěšinek, že jsem nevěděl, kterou si vybrat dřív. Chvíli jsem svištěl jednou, která mne zavedla k vysokému kopci, chvilku jsem svištěl pěšinkou, která končila v houštině. V houštině, odkud se ozýval nádherný zpěv ptáčků. Jednou jsem dokonce svištěl pěšinkou, která vedla od cesty k cestě.

Svištěl jsem pěšinkami s famfrňákem v pohotovosti. Co chvilku jsem svištěl po stopkách kamarádky srnky, co chvilku jsem svištěl po stopě kámošů divočáků. Nejednou jsem navětřil stopu veverky, když v tom, najednou, zničehonic, navětřil jsem vůni super bájo lázní. Lázní, které bych v bučině nečekal.

Jen co jsem navětřil vůni super bájo lázní, mé tlapky se zastavily. Kebule zvedla famfrňák k obloze a famrňák zhluboka zavětřil. Když mi sdělil ten správný směr, tlapky se daly opět do pohybu a já svištěl s větrem o závod za omamnou vůní.

Prosvištěl jsem bučinou, přesvištěl jsem lesní cestu, zasvištěl jsem na pěšinku vedoucí mezi mladé smrčky. Tlapky mne nesly za omamnou vůní a byly k nezastavení. Než jsem se nadál očadla zmerčila něco, co už dlouho neviděla. Přímo přede mnou, jen několik málo kroků, byla malá studánka. Studánka, která nemá domeček. Studánka, která je ohraničená kameny a splývá s okolní přírodou. Ze studánky vytékal potůček a jen mrňousek pod studánkou byly super bájo lázně. Lázně jak široké, tak dlouhé. Všude, kam očadlo dohlédlo, bylo voňavé bahýnko. Bylo tu tolik bahýnka a strom by tu jeden pohledal.

To vám štěknu kamarádi, měl jsem co dělat, abych zůstal u studánky. U studánky, ve které bylo vidět, jak se plní vodičkou. Vždyť na láznění ještě není to správné póčo. Ale to až přijde, to bude koupel. A nikdo mi jí nerozmluví. Vždyť takové lázně u krásné studánky, ty se jen tak nevidí.

 

Chystáte se na dovolenou do Brd a přemýšlíte nad ubytováním jen co by pro kostičku doběhl od chráněné krajinné oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete zkusit zahrát golf, vydat se do Brd kam je to jen pár kroků, nebo se můžete vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak nevidí.


Tip na ubytování


Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.