Partyzánský bunkr

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5645036N, 13.7780208E

Partyzánský bunkr naleznete zde: https://mapy.cz/s/levemumene

Dnes vás zavedu k partyzánskému bunkru, ke kterému jsem se vypravil, když jsem se vydal ve stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Tlapkal jsem nádhernou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy. Nad kebulí se mi honili kámoši Mračouni tak rychle, až to vypadalo, že se brzy srazí a přijde pořádná bouřka. Už jsem měl v merku vrchol Třemšín, už jsem měl v merku vrchol Křemel. Třemšínskou boudu jsem měl daleko za chvostem a přemýšlel jsem kudy kam. Vzpomněl jsem si, že jen mrňousek ode mne, schovaný v prudkém svahu, nachází se partyzánský bunkr.

Můj cíl byl jasný. Najít úkryt před bouřkou co nejrychleji. Kopnul jsem proto do vrtule a svištěl rychleji než rychle kupředu, přímo do úkrytu. Svištěl jsem měkoučkou lesní cestou hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Před stromy rostly keře a květiny, které kvetly všemi barvami.

Svištěl jsem rychleji než rychle. Čím rychleji jsem svištěl, tím rychleji kamarádi Mračouni poletovali po obloze. Do kroku mi začali zpívat písně kamarádi ptáčci. Nebyly to však krásné a poklidné písně, které mi do kroku pějí obvykle. Dnes mi ptáčci do kroku pěli písně rychlé. Tak rychlé, aby se mé tlapky nezastavily.

Svištěl jsem hlubokým lesem. Co chvilku jsem mrknul očadlem na oblohu a zkontroloval kámoše Mračouny. Co chvilku jsem se zaposlouchal do zpěvu kamarádů ptáčků doufajíc, že začali pět pomalejší písně. K mému velkému údivu jsem zjistil, že jsou písně kamarádů ptáčků stále svižnější.

Svištěl jsem kupředu, s větrem v kožíšku hlubokým lesem. Najednou, zničehonic, stál jsem v místě, kde by jeden hluboký les pohledal. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly pařezy. Mezi pařezy byly větve. Kde nebyly větve, rostlo borůvčí.

Dosvištěl jsem do míst, kde vládu nad hlubokým lesem převzal kůrovec. Jen několik málo stromů mu odolalo. Místo hlubokého lesa, kam jsem se vždy tak rád vracel, dosvištěl jsem do místa, kde má jeden svět jako na tlapce. Dosvištěl jsem do míst, kde hluboký les nahradila měkoučká lesní cesta uprostřed svahu. Dosvištěl jsem do místa, odkud jsou parádní výhledy do dálky daleké.

Stál jsem na místě a nestačil valit očadla, když mi kebulí prolétla myšlenka na partyzány. Ti by se tu jen těžko schovávali. Jen co jsem si vzpomněl na partyzány, ozvalo se zahřmění děsivější než děsivé a mne doštěklo, proč tu vlastně jsem. Úplně jsem zapomněl, že jsem nesvištěl za světem jako na tlapce. Až po děsivém zahřmění mi štěklo, že musím rychleji než rychle najít partyzánský bunkr.

Svištěl jsem měkoučkou lesní cestou, svištěl jsem loužemi. Kebuli jsem měl otočenou doprava. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti a hledal jsem partyzánský bunkr. Svištěl jsem kupředu, s přicházející bouřkou nad kebulí a obavami v kožíšku.

Svištěl jsem kupředu a než jsem se nadál, byl jsem v hlubokém lese. Tak moc jsem byl z přicházející bouřky nervózní, až jsem bunkr minul. Jen co mi štěklo, že jsem bunkr minul, už jsem tlapkal rozvážně lesní cestou zpátky.

Jen pár kroků jsem utlapkal, když jsem zmerčil obrovský pařez jen mrňousek nad cestou. Skočil jsem pár dlouhých skoků, když v tom, najednou, stál jsem před bunkrem maskovanějším než maskovaným. Stál jsem před partyzánským bunkrem a čekal až ke mne dorazí člobrdice, aby mi otevřela dveře.

To vám štěknu, kamarádi, pamatuji si tento bunkr v lese hlubším než hlubokém. Tehdy vedla k bunkru pěšinka se zábradlím. Bunkr strážil vysoký jehličnan a bylo ták snadné ho najít. Ale nyní, když je místo hlubokého lesa skoro pláň, bunkr je dokonale maskován. Dávno k bunkru nevede pěšinka se zábradlím, dávno bunkr nestráží vysoký strom. Nyní je bunkr ukryt mezi pařezy a i pro tuláka, který si myslí, že místo dobře zná, není snadné bunkr najít.

Do bunkru jsem dorazil na poslední chvíli. Schoval jsem se v růžku a užíval si chvíli, kdy venku prší. Byl to můj první výlet, na kterém jsem málem zmoknul. Ale stál za to. Vždyť jinak bych si bunkr prohlédl a svištěl dál. Ale kdo by se toulal v dešti. Navíc, když si může alespoň na chvíli zkusit, jak se žilo partyzánům.

Knihu S Tuláčky cestou necestou, která vás provede hlubokými lesy a pohádkovou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy, si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kniha je ke koupi i v drogerii na náměstí v Rožmitále pod Třemšínem na adrese Náměstí 17, 26242 Rožmitál pod Třemšínem a v @muzeumstrednichbrd.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.