Kobylí hlava

Dnes vás zavedu ke studánce Kobylí hlava, studánce, kterou najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. I o studánce Kobylí hlava si můžete přečíst v mé nové knize s Tuláčky cestou necestou.

Svištěl jsem nádherným hlubokým lesem. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kterého co chvíli vystřídal kamarád Mračoun. Do kroku mi krásně pěli mí kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně a mne se svištělo, jedna radost.

Svištěl jsem voňavým lesem, užíval si chvíli tady a teď, když jsem dosvištěl do míst, kde rostla houba vedle houby. Tehdy se mé tlapky daly do pomalého kroku a očadla hledala stále další houby. Zmerčil jsem spoustu mochomůrek, zmerčil jsem i hříbka. Pod vysokým mechem našel jsem i ukrytého malého hříbka satana. Hrál všemi barvami a jeho nožička svítila do dálky daleké.

Jen co jsem objevil satana, vrátil jsem se na cestu. Moc jedlých hub jsem nenašel, ale krásu místa, tu jsem si užil tak, jak to umím jen já. Chvilku jsem tlapkal po zpevněné cestě, chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy. Nejednou jsem se vydal po pěšince do hlubokého lesa, abych se mohl u houštiny otočit a vrátit zpátky k člobrdici. Nejednou jsem se vydal hledat stopy mých místních kámošů.

Toulal jsem se lesem a užíval si chvíli tady a teď, když jsem jen mrňousek před sebou, po své levé tlapce, zmerčil mezi vysokými stromy dřevěnou stříšku. Zmerčil jsem stříšku mne ták dobře známou.

Jen co jsem stříšku zmerčil, kopnul jsem do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a svištěl kupředu, s větrem o závod a s radostí v kožíšku, k mému dnešnímu cíli. Svištěl jsem po zpevněné lesní cestě ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že jen několik rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych dosvištěl k potůčku, který vytékal z pod pro mne tak známé stříšky.

Jen co jsem k potůčku dosvištěl, přehupsnul jsem potůček. Skočil jsem jen několik málo dlouhých skoků a už jsem byl u stříšky. Jen co jsem ke stříšce dohopsal, strčil jsem kebuli pod stříšku. V tu chvíli jsem zjistil, že nejsem u studánky sám. Přímo přede mnou, v zadním koutu studánky, vedle hrnečku, seděla okatá žabka. Žabka, která jen co mne zmerčila, ani se nehnula. Proč, to je mi dodnes záhadou.

Když jsem zmerčil kámošku žabku, vydal jsem se na průzkum okolí studánky. Nechtěl jsem rušit kámošku žabku na prameni. Navíc jsem musel zjistit, co se za dobu mé nepřítomnosti na místě změnilo. Tlapkal jsem kolem studánky, spokojeně jsem si vrtěl chvostem a zjistil jsem, že se na místě nic nezměnilo. Jen hrnečky u studánky pomalu mizí, ale jinak je vše tak, jak má být.

Knihu S Tuláčky cestou necestou si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.