Studánka Pod Ohrádkou

Dnes vás zavedu ke studánce Pod Ohrádkou, kterou jsem objevil při svých toulkách chráněnou krajinnou oblastí Brdy.

Byl krásný podzimní den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Co chvilku kolem Puňti proletěl naducaný bílý mráček, který oblohu ještě více vyzdobil. Jemný větřík vanul, příroda krásně voněla a mne se toulalo, jedna radost.

Toulal jsem se hlubokými brdskými lesy. Chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě, o chvilku později už jsem tlapkal měkoučkou lesní cestou do mírného kopečka. Protlapkal jsem kolem rybníčku, u kterého jsem se osvěžil a pak už jsem jen zkoumal pěšinku za pěšinkou doufajíc, že mne jedna z pěšinek zavede na nezapomenutelné místečko.

Nejednou jsem zmerčil pěšinku napojující se na lesní cestu, po které jsem tlapkal. Nejednou jsem se po pěšince rozsvištěl a svištěl jsem slalom mezi vysokými stromy do hlubokého lesa. Svištěl jsem pěšinkami v kobercích mechu, svištěl jsem slalom mezi pařezy. Svištěl jsem nádhernou přírodou, chvost se mi vrtěl radostí, ušadla mi plápolala na kebuli a já jsem svištěl kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku.

Prosvištěl jsem kolem mnoha vysokých jehličnanů. Prosvištěl jsem kolem mnoha zlatých modřínů. Zasvištěl jsem do lesa, kde listnaté stromy hrály všemi hřejivými barvami podzimu. Míjel jsem stromy zlaté i rudé, míjel jsem stromy vysoké i nízké. Prosvištěl jsem mezi oplocenkami, vysvištěl jsem do hlubokého lesa, když jsem po své pravé tlapce zmerčil pěšinku vedoucí mezi mladými rozčepýřenými stromky.

To se ví, vydal jsem se po pěšince. Nikam jsem se nehnal. Pomalu a rozvážně tlapkal jsem po pěšince kupředu. Tlapkal jsem s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti. Větřil jsem vůni přírody, poslouchal jsem zvuky lesa a merčil jsem mezi stromky, jestli nezmerčím místního kámoše.

Tlapkal jsem po pěšince vedoucí hustým mladým lesem. Tlapkal jsem místem, které je tím nejlepším domovem pro kámoše divočáky a jeleny i kámošky srnky a mnoho kámošů z ptačí říše. Protlapkal jsem kolem turistického přístřešku od měkoučké lesní cesty skoro neviditelného a tlapkal jsem po pěšince dál, do hloubi lesa.

Protlapkal jsem kolem pařezu po mé pravé tlapce, když se cesta stočila a já zmerčil něco, co bych na místě nečekal. Po mé levé tlapce, z mezírky mezi hustým porostem mladých rozčepýřených stromků, vykoukla na mne stříška. Jen mrňousek od stříšky zmerčil jsem zurčící potůček.

V hlubokém hustém lese, nedaleko od lesní cesty, v místě, kam vede jen pěšinka, objevil jsem studánku Pod Slaninou. Objevil jsem studánku s několika hrnečky a se spoustou chutné a osvěžující vodičky.

Já jsem se napil z potůčku, člobrdice si nabrala vodičku ze studánky. Vodička člobrdici ták zachutnala, že u jednoho hrnečku nezůstalo. Chvilkami to vypadalo, že se člobrdice snaží studánku vypít. To se jí ovšem nepovedlo. Proto až se vydáte v mých stopách kamarádi, nebojte se, že by ve studánce vodička v nejbližších dnech nebyla.


Tip na ubytování


Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.