Studánka U Roubenky

V hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy, schovaná jen mrňousek od cesty, nachází se krásná studánka s chutnou vodou, studánka U Roubenky. Že to zní jako pohádka? Jakpak by také ne. Vždyť pohádkové Brdy jsou pohádkové pro svou pohádkovou přírodu. A do pohádkové přírody neodmyslitelně patří i studánky. A jak už asi tušíte, dnešní příběh bude opět z pohádkových Brd, tentokrát o studánce U Roubenky.

Svěží a odpočatý, pod dozorem kamaráda Puňti, pokračoval jsem v hledání krásných míst. Roubenku, u které jsem si odpočinul, jsem nechal za chvostem a vyrazil vstříc novému dobrodružství. Tlapky mne nesly zpevněnou lesní cestou bez turistického značení z mírného kopečka. Puňťa mi svými hřejivými paprsky vyhříval kožíšek, kamarádi ptáčci mi pěli písně do kroku a já si užíval chvíli tady a teď. Chvíli, kterou jsem trávil v pohádkovém lese s ještě pohádkovější přírodou, než jak vám ji dokážu popsat.

Tlapkal jsem stále kupředu, přímo za famfrňákem. Tlapka míjela tlapku, ptáčci krásně pěli a mne šla cesta od tlapek, jako už dlouho ne. Očadla si prohlížela vysoké jehličnany po pravé tlapce, hustý les plný rozčepýřených stromků po tlapce levé, když v tom, najednou, jen mrňousek přede mnou, po levé tlapce, zmerčila pěšinku. Pěšinku tajemnou, vedoucí do hustého lesa. A jak to od pěšinky krásně vonělo. To vám byla paráda.

To se ví, svěží vůni jsem neodolal. Zvedl jsem kebulínu k oblakům, zhluboka jsem zavětřil a v mžiku jsem svištěl s větrem v kožíšku za super bájo vůní. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že chvost měl co dělat, aby vyrovnal mírné zatáčky. Svištěl jsem ták rychle, že v mžiku jsem byl před pařezem, na kterém jsem zmerčil pořádný choroš. Tak tak mi chvost pomohl, abych do choroše nenasvištěl. Na poslední chvíli vyrovnal zatáčku a já byl bezpečně, všemi čtyřmi tlapkami, na uzounké pěšince a svištěl jsem kupředu, do hlubokého jehličnatého lesa.

Jen několik dlouhých skoků mi stačilo k tomu, aby očadla zmerčila dřevěnou chaloupku, ukrývající křišťálovou studánku. Studánku, kam laně hojně chodí pít. Křišťálovou studánku, ze které vytéká vodička proudem a vytváří potůček. Potůček, kam se chodí láznit mí kamarádi divočáci. A že jich sem chodí. Dokonce i drbátka tu mají.

Ale kdopak by sem nechodil? Vždyť tady si připadáte opravdu jako v pohádce. Hluboký voňavý les, zpěv ptáčků, svěží chutná vodička a voňavoučké lázně. Je tu ták krásně, že i člobrda se tu zasní. A když se člobrda zasní, psík se může jít láznit.

Zasněnou člobrdici jsem nechal za chvostem a pomalu, rychlostí tlapka tlapku mine, tlapkal jsem dál k super bájo lázním. Tlapka míjela tlapku. Než jsem se nadál, už jsem byl po kotníky v super bájo lázních. Už jen mrňousek mi chyběl, abych byl v lázních po bříško, když jsem zpovzdálí uslyšel své jméno a něco o rozumu. Co má rozum společného s pohádkou, to mi bylo záhadou. Vždyť super bájo vyláznění, to by byl hřeb pohádky.  Ale poslouchat se musí. Super bájo lázně jsem tedy nechal na jindy a vydal se zpět k člobrdici a k pohádkové studánce.

Chystáte se na dovolenou do Brd a přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach, i tam najdete mnou prozkoumaná místa.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.