Studánka Pod Vrchy

Dnes vás zavedu ke studánce Pod Vrchy, ke které jsem se vypravil, když jsem se vydal ve stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Tlapkal jsem hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa, les krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost. Co chvilku jsem protlapkal kolem maliní, co chvilku jsem minul houbu. Chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy, chvilku jsem tlapkal po cestě. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí.

Nevěděl jsem kudy kam. Mohl jsem tlapkat rovně, do mírného kopečka. Mohl jsem tlapkat doprava, do míst, kde se mi cesta pomalu ztrácela z dohledu. Mohl jsem také tlapkat doleva, z mírného kopečka. Kam, to jsem netušil. Cesta se jen mrňousek za rozcestím stočila doprava a dál už jsem neviděl.

To se ví, vydal jsem se doleva. Jen pár kroků od rozcestí jsem utlapkal když se cesta stočila a já zmerčil něco, co jsem nečekal. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostl hluboký les. Nebyl to však jen hluboký les, co mne na místě zaujal. Pod vysokými stromy, za spoustou keřů a květin, bylo tolik lesních cest a pěšinek, že jsem nevěděl, kterou mám prozkoumat dřív.

Jen co jsem zmerčil spoustu lesních cest a pěšinek, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a svištěl kupředu rychleji než rychle, abych stihl všechny cesty a pěšinky důkladně prozkoumat.

Svištěl jsem první lesní cestou z mírného kopečka slalom mezi stromy. Svištěl jsem po jehličí, svištěl jsem po mechu. Míjel jsem pařezy i houby, míjel jsem borůvčí i maliní. Svištěl jsem rychleji než rychle a než jsem se nadál, cestu, po které šla člobrdice, ztratil jsem z dohledu.

Jen co jsem zjistil, že jsem v hlubokém lese sám, otočil jsem a svištěl zpátky lesní cestou do mírného kopečka. Prosvištěl jsem mezi stromy, obsvištěl jsem pařezy a než jsem se nadál, byl jsem zpátky u člobrdice.

Chvilku jsem tlapkal po boku člobrdice, když mne zlákala k průzkumu další lesní cesta. Opět vedla z mírného kopečka, opět vedla pod vysokými jehličnany. Znovu jsem člobrdici zamával chvostem na rozloučenou a vypravil jsem se na průzkum.

Svištěl jsem ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu, s větrem o závod a s radostí v kožíšku vstříc hlubokému lesu. Míjel jsem vysoké jehličnany, míjel jsem pařezy. Prosvištěl jsem super bájo voňavou louží. Už jsem se blížil k hustému porostu, když jsem zmerčil stopy kámošů divočáků.

Jen co jsem zmerčil stopy kámošů divočáků, zastavil jsem se, otočil jsem se a svištěl zpátky k člobrdici. Stopy na místě nebyly dlouho a sotva jsem zavětřil, kámoše jsem navětřil. To vám štěknu, kamarádi, ne že bych se kámošů divočáků bál. Ale jako moudrý psík, raději než tlapkat na nezvanou návštěvu ke kámošům divočákům, to jsem se raději otočil a svištěl zpátky k člobrdici ták rychle, co mi tlapky dovolily.

Spoustu rychlých kroků jsem usvištěl, několik dlouhých skoků jsem skočil. Než jsem se nadál, byl jsem zpátky na zpevněné lesní cestě po boku člobrdice. Jen co jsem na zpevněnou lesní cestu skočil, zmerčil jsem dřevěnou lávku. V mžiku jsem kopnul do vrtule a než se člobrdice stihla nadechnout, už jsem byl na lávce.

Jen co se mé tlapky dotkly lávky, už jsem brzdil. Přímo přede mnou, jen pár dlouhých skoků ode mne, zmerčil jsem strom vyšší než vysoký. U stromu zmerčil jsem lavičku a malou stříšku, pod kterou se ukrývala spousta hrnečků. Zmerčil jsem místo mne ták dobře známé. Zmerčil jsem místo, kde si jeden připadá jako v pohádce. Zmerčil jsem studánku Pod Vrchy. Studánku ukrytou v hlubokých brdských lesích. Studánku, která hrdě stojí ukrytá za keři jen mrňousek od cesty a nechá se strážit vysokým stromem.

Knihu S Tuláčky cestou necestou, která vás provede hlubokými lesy a pohádkovou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy, si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. 

 

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.