Studánka U boudy Soudná

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5583000N, 13.8521994E 

Studánku U boudy Soudná naleznete zde: https://mapy.cz/s/govelusano

Dnes vás zavedu na další místo, na které jsem se vypravil, když jsem se vydal po stopách knihy S Tuláčky cestou necestou. Dnes vás zavedu ke studánce U boudy Soudná, ke studánce, ke které se ták rád vracím.

Byl krásný zimní den. Příroda byla pocukrována bílým snížkem. Zimní větřík jemně vanul, zlehka mrzlo a les ták krásně voněl, že jsem si připadal, jako bych byl v pohádce. Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě hlubokými brdskými lesy a nemohl jsem se dočkat, až zmerčím místo mne ták dobře známé.

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy merčil jsem spoustu snížku, ze kterého sem tam vykouknul pařez. Tlapkal jsem pomalu po boku člobrdice užíval jsem si chvíli tady a teď, když jsem se najednou přistihl, jak svištím slalom mezi stromy a spolu se ségruší dělám psí kusy.

Svištěl jsem slalom mezi stromy po měkoučkém mechu, který mne šimral mezi polštářky. Co chvilku jsem zdrhal před ségruší, co chvilku jsem svištěl za ségruší ve snaze jí dohonit. Nejednou jsem svištěl za sněhovou koulí, která odněkud přiletěla, nejednou jsem svištěl k nejbližší houštině po stopách mých místních kámošů.

Svištěl jsem lesem živějším než živým. Do kroku mi občas zapěl ptáček. Mnohokrát jsem svištěl po stopách kámošky srnky do hloubi lesa, nejednou jsem se vracel zpátky k člobrdici na lesní cestu po stopě kámoše srnečka. Jen jednou jsem hlubokém v lese nedaleko houštiny zmerčil stopy kámoše divočáka, jen jednou jsem zmerčil stopy kámošky lišky vedoucí napříč lesem.

Svištěl jsem lesem s radostí mne vlastní. Užíval jsem si chvíli tady a teď a dělal jsem psí kusy se ségruší. Svištěl jsem krásným lesem ták dlouho, že jsem málem zapomněl na své poslání.

Ve chvíli, kdy jsem byl zahloubán do svých myšlenek, ve chvíli, kdy jsem vymýšlel strategii jak vyzrát na ségruši, zmerčil jsem po své pravé tlapce za zpevněnou lesní cestou, po které šla člobrdice, mne ták dobře známou stříšku.

Jen co jsem stříšku zmerčil, povyskočil jsem si překvapením. Jen co se mé tlapky dotkly země, oklepal jsem se a z kebule jsem vypustil všechny strategické myšlenky. Nyní jsem měl v kebuli myšlenku jednu jedinou. Tou myšlenkou byla myšlenka na to, jak se k dřevěné stříšce dostat co nejrychleji.

Dodnes nevím jak jen je to možné, ale než mi štěklo jak na to, už jsem svištěl kupředu rychlostí pro mne překvapivou. Svištěl jsem kupředu s větrem v kožíšku. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle a od tlapek mi odlétalo sněhu více než obvykle. Po několika rychlých krocích, po třech dlouhých skocích, byl jsem u svého cíle. Byl jsem u dřevěné stříšky a valil jsem očadla.

Pod dřevěnou stříškou, jen mrňousek od cesty, zmerčil jsem vodičku. Jen mrňousek od stříšky zmerčil jsem místo, kde rostlo mnoho druhů vodních rostlinek. Rostlinek, které znám jen z rybníčků, jezírek a potůčků. Nebýt vodních rostlinek, malé jezírko bych nepoznal. Nebyla v něm vodička, ba ani led.

To vám štěknu kamarádi, já jsem byl ták překvapen. Myslel jsem, že objevím studánku plnou vodičky a jezírko s hladinou zmrzlejší než zmrzlou. K mému velkému překvapení bylo ve studánce tolik vodičky, kolik jí tu bylo naposledy, když jsem u studánky byl. Ale i to málo vodičky mne potěšilo. Vždyť i málo chutné a osvěžující vodičky tulákovi na cestách přijde vhod.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.