Třemšín

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5650908N, 13.7782031E

Místo naleznete zde: https://mapy.cz/s/lavanahube

Byl krásný letní den a já se vydal na Třemšín. Vydal jsem se cestou, o které jsem štěknul ve své knize S Tuláčky cestou necestou, zvědav, jak moc se místo za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Než jsem na Třemšín dotlapkal, po Puňťovi na obloze nebylo ani památky. Zato kámoši Mračouni měli pré. Ale i přes změnu počasí to byl parádní výlet.

Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou do mírného kopečka. Na obloze zářil kamarád Puňťa, les krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost. Tlapkal jsem hlubokým lesem, do kroku mi krásně pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, a já si připadal jako v pohádce.

Tlapka míjela tlapku a než jsem se nadál, dotlapkal jsem na rozcestí. Odbočil jsem doleva a měkoučkou lesní pěšinou vytlapkanou v borůvčí, tlapkal jsem vstříc novým zážitkům.

Pěšinka, po které jsem tlapkal, skončila stejně nečekaně jako hluboký les. Dotlapkal jsem do míst, kde stromy vysoké i nízké nahradilo kamenné moře. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly kameny. Občas jsem zmerčil borovičku či břízku, jak osamocené rostou v kamenném moři. Za kamenným mořem, v dálce ne moc daleké, merčil jsem hluboký les.

Stál jsem na konci lesa, valil jsem očadla, když jsem se pořádně zadíval před sebe. To, co jsem zmerčil, jsem ještě nikdy nezmerčil rád. Přímo přede mnou, v kamenném moři, byla úzká klikatící se pěšinka. Pěšinka, která vedla do výšin. Do výšin ták vysokých, že je z parádní výhled do dálky daleké. Jenže aby si jeden užil výhled do dálky daleké, musí se vyškrábat na kopec. A že to není snadné, to dávno vím.

Pořádně jsem se nadechl, naposledy jsem se rozhlédl po přírodě kolem mne a pomaleji než pomalu a rozvážněji než rozvážně, vydal jsem se klikatící se pěšinkou přes kamenné moře na Třemšín. Tlapkal jsem pomaleji než pomalu. Tlapka střídala tlapku a celé mé já se těšilo, až bude na Třemšíně. Protlapkal jsem kolem borovičky, protlapkal jsem kolem břízky. Zanedlouho jsem byl s jazykem u kotníků u tří kamenných schodů.

Dotlapkal jsem do místa, kde se vždy ták rád ocitnu. Už jen tři krůčky jsem utlapkal a byl jsem na vyhlídce. Byl jsem na místě, kde mi svět leží u tlapek a kde se mi po náročném výstupu ták krásně odpočívá.

Jen co jsem se stihl na vyhlídce uvelebit, Puňťu na obloze vystřídali kamarádi Mračouni a začali hrát na honěnou. Mračoun honil Mračouna, začal foukat větřík a já se začal bát, že pořádně zmoknu. Jen co se ke mne vyškrábala člobrdice, vydal jsem se na Třemšín, do míst, kde se dá před deštěm schovat.

Vydal jsem se doprava a po kamenné pěšince tlapkal jsem kupředu. Za dlouhým obloukem hned první pěšinkou, vydal jsem se doleva. Protlapkal jsem kolem zdi zříceniny hradu Třemšín a než jsem se nadál, byl jsem na vrcholu Třemšín.

Jak jsem se sem dostal, bylo mi záhadou. Myslel jsem si, že mám Třemšín v merku, ale tentokrát jsem našel další cestu, která mne na vrchol zavedla. Vrátil jsem se zpátky na vyhlídkové místo, ještě jednou jsem se pořádně rozhlédl a vypravil jsem se k turistickému přístřešku.

Tlapka míjela tlapku. Než jsem se nadál, přetlapkával jsem poslední kousek cesty ukrytý ve stínu vysokých stromů. Tlapkal jsem po cestě, pode mnou hluboký sráz, když mi štěklo, že u zdi po levé tlapce v hlubokém srázu jsem ještě nikdy nebyl. Dotlapkal jsem na začátek cesty, odbočil jsem doleva a sesvištěl jsem ze srázu pod kamennou zeď.

Pod kamennou zdí, to bylo něco. Brodil jsem ve spadaném listí, přeskakoval jsem spadlé větve. Užíval jsem si blbnutí i nově navštíveného místa, dělal jsem psí kusy, když jsem ve zdi, jen mrňousek nad zemí, zmerčil pamětní kámen. Objevil jsem pamětní kámen, který na místo umístil Spolek na obnovu Třemšínské pouti národní.

S pamětník kamenem v merku, vyblbnutý jako malé štěndo, vydal jsem se zpátky na cestu. Protlapkal jsem kolem kamene, protlapkal jsem skoro až na konec cesty, když jsem si po své levé tlapce všimnul dalšího pamětního kamene. Objevil jsem kámen, na kterém je vytesáno datum 19. 7. 1862 a velké K. Kde se tu tento kámen vzal, kdo jej sem umístil a proč, to je mi dodnes záhadou. Ale kdo ví, třeba mi jednou někdo poví, proč bylo toto datum vytesáno do kamene zrovna na Třemšíně. 

Knihu S Tuláčky cestou necestou si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.