Třemšínská bouda

 

Kraj: Středočeský 

 

Okres: Příbram

 

GPS souřadnice: 49.5689983N, 13.7804706E

 

Třemšínskou boudu naleznete zde: https://mapy.cz/s/hulepagene

Dnes vás zavedu k Třemšínské boudě, ke které mne tlapky zanesly při mých toulkách ve stopách mé první knihy S Tuláčky cestou necestou.

Tlapkal jsem hlubokým lesem do mírného kopečka. Do kroku mi krásně pěli kamarádi ptáčci, z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa a mne se tlapkalo, jedna radost. Tlapkal jsem ve stínu vysokých stromů, co chvilku jsem se prosvištěl po tajemné pěšince.

Nikdy jsem po zpevněné lesní cestě netlapkal tak dlouho, aby mne něco nezaujalo. Míjel jsem stopy kamarádů divočáků, vydával jsem se po stopách kamarádek srnek. Nejednou jsem potkal louži, ve které jsem si smočil tlapky, nejednou jsem se prosvištěl jen tak lesem.

Tlapky mne nesly kupředu, přímo za famfrňákem. S očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti jsem tlapkal nádhernou přírodou, když jsem skoro na konci kopce, po mé pravé tlapce, zmerčil skalku menší než malou, ukrytou pod keříky borůvčí.

Jen co jsem skalku zmerčil, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle svištěl kupředu, prozkoumat malý kousek přírody. Jen několik rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych opustil lesní cestu. Jen několik dlouhých skoků mi stačilo k tomu, abych doskákal ke skalce. Jen malá chvilička mi stačila k tomu, abych se schoval v zákoutí a čekal na člobrdici.

Ležel jsem ukrytý v borůvčí v zákoutí malé skalky. Větřil jsem svěží vůni lesa, rozhlížel jsem se kolem sebe, když se na cestě, jen mrňousek ode mne, objevila člobrdice. Jen co jsem člobrdici zmerčil, vyskočil jsem z úkrytu a s úsměvem na kebuli vyrazil jsem k člobrdici. Vyskočil jsem ták rychle, až se člobrdice zastavila. Najednou jsem uslyšel člobrdičin smích a něco o tom, jaký jsem rošťák. Dál už jsem jí neposlouchal. Hopsavými krokoskoky jsem se vypravil lesní cestou kupředu, vstříc novému dobrodružství.

Poposkakoval jsem po zpevněné lesní cestě, svištěl jsem slalom mezi stromy. Nejednou jsem svištěl kupředu rychleji než rychle, nejednou jsem se vracel s radostí v kožíšku k rozveselené člobrdici. Svištěl jsem mnohokrát kupředu a mnohokrát jsem se vracel zpátky k člobrdici, když jsem dosvištěl na velké rozcestí.

Jen co jsem se ocitl na rozcestí, nestačil jsem valit očadla. Přímo přede mnou, po mé pravé tlapce, zmerčil jsem stavení krásnější než krásné. Zmerčil jsem velké stavení vystavěné z kamení. Zmerčil jsem Třemšínskou boudu, tu boudu, ke které jsem se vypravil. Jenže cesta mi utekla ták rychle od tlapek, že jsem k boudě dosvištěl dříve, než jsem čekal.

Stál jsem na rozcestí a rozhlížel se kolem sebe. Očadla merčila hluboký les a pohádkové stavení. Ušadla slyšela přicházející člobrdici. A famrfňák? Ten mi hlásil, že jsem na místě sám.

Když jsem měl jistotu, že nepřekvapím žádného člobrdu, vydal jsem se na průzkum. Svištěl jsem kupředu, s radostí v kožíšku rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem k boudě ták rychle, až se mi prášilo od tlapek. Svištěl jsem kupředu ták rychle, že větřík byl v tu chvíli můj pomalejší brácha.

Jen několik rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych dosvištěl k Třemšínské boudě. Jen co jsem byl u boudy, zastavil jsem se a pomalu a rozvážně strčil jsem kebuli do otevřených dveří. Když jsem zmerčil velký kříž naproti dveřím, když jsem zaslechl tikot hodin, zjistil jsem, že jsem na místě opravdu sám. Pomalu a rozvážně vstoupil jsem do Třemšínské boudy. Ulehl jsem v rohu chladného stavení a spokojeně čekal na člobrdici.

Knihu S Tuláčky cestou necestou si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

 

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.