Třemšínská studna

Dnes vás zavedu k Třemšínské studně, ke které jsem se vypravil, když jsem se vydal toulat ve stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Tlapkal jsem hlubokým lesem. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně. Z oblohy na mne občas mrknul kamarád Puňťa, ale většinu cesty mne doprovázeli kámoši Mračouni. I přesto se mi tlapkalo, jedna radost.

Tlapka míjela tlapku a než jsem se nadál, stoupání nahradila rovinka. S rovinkou skončil les plný vysokých stromů a já vtlapkal do lesa, kde pod vysokými stromy rostou stromy mladé po boku keřů a spousty květin. Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou, co chvilku jsem protlapkal louží. Nejednou jsem se v louži pořádně vyláznil, nejednou jsem svištěl po lesní cestě kupředu a zpátky k člobrdici, aby bahýnko v mém kožíšku zaschlo.

Svištěl jsem nádhernou přírodou zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků. Užíval jsem si vůni lesa, užíval jsem si společnost kámošů Mračounů na obloze. Byl krásný letní den, ale nebylo horko. Byl přesně ten den kdy je škoda sedět doma a nevyrazit na výlet.

Svištěl jsem měkoučkou lesní cestou, když jsem po pravé tlapce zmerčil pěšinku. Sesvištěl jsem z lesní cesty, prosvištěl jsem pěšinkou a v mžiku kratším než krátkém jsem musel brzdit. Taktak jsem to stihnul. Zničehonic na pěšince, po které jsem svištěl, vyrostla studna. Jen co jsem studnu zmerčil, poznal jsem Třemšínskou studnu. Studnu mne ták dobře známou.

I přesto že Třemšínskou studnu dobře znám, i přesto, že jsem tu byl už mnohokrát a dokonce i přesto, že jsem si dávno myslel, že mne u Třemšínské studny nic nepřekvapí, přišel den, kdy mne překvapila sama Třemšínská studna. Zda to bylo pouze mou nesoustředěností nebo zda to bylo i super bájo počasím a lázněním, to vám neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že i přes prvotní leknutí jsem byl moc rád, že jsem opět studnu objevil.

Když jsem měl studnu v merku, rozhodl jsem se prozkoumat i blízké okolí. Po době delší než dlouhé zkoumal jsem všechny zdi zříceniny hradu Třemšín, zkoumal jsem všechny pěšinky, které mne vedly do míst tajemných i krásných a dokonce i zpátky na lesní cestu.

Jak mne Třemšínská studna na místě překvapila, dal jsem se raději do podrobného průzkumu místa, které ták dobře znám. Musím vám štěknout, kamarádi, Třemšínská studna byla jediným překvapením, které mne na místě čekalo. Jinak se na místě od doby mé poslední návštěvy nezměnilo vůbec nic.  A za to jsem rád.

Knihu S Tuláčky cestou necestou, která vás provede hlubokými lesy a pohádkovou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy, si můžete pořídit zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422

 

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.