Tři kříže

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5651281N, 13.7852447E

Tři kříže naleznete zde:  https://mapy.cz/s/remoteceku

Jak jsem se dostal ke Třem křížům v hlubokých brdských lesích? To vám štěknu v dnešním příběhu.

Tlapkal jsem zasněženou lesní cestou hlubokým lesem v chráněné krajinné oblasti Brdy. Po pravé tlapce jsem měl mírný svah, po levé tlapce se kousek ode mne zdvihal vrchol Třemšín. Všude, kam očadlo dohlédlo, vidělo vysoké stromy. Místy jehličnaté, jinde listnaté. Nebylo však místečka, kde by vzrostlé stromy nevidělo.

Zatímco mne tlapky nesly stále kupředu a očadla se kochala nádherným zasněženým lesem, kebulí se mi honila spousta myšlenek na místní kámoše. Když touto cestou tlapkám v létě, všude merčím spoustu pěšinek. Nebylo dne, kdy bych se tudy v létě procházel, a nenavětřil místního kámoše. K mému velkému překvapení nebylo tentokrát v místech po kámoších ani památky. Ani stopa ve sněhu.

Tlapkal jsem stále kupředu, přímo za famfrňákem. Minul jsem skalku po pravé tlapce, kousek před sebou jsem merčil starou kamennou cestu označenou kamennými patníky, když jsem zmerčil pěšinku. První vyšlapanou pěšinku po takové době. Kopnul jsem do vrtule a s větrem o závod svištěl kupředu.

Jen co jsem k vyšlápnuté pěšince dosvištěl, nestačil jsem valit očadla. Tolik stop od místních kámošů. Chvilku jsem svištěl pěšinkou do hlubokého lesa a nestačil se divit. Čím blíže jsem byl hustému porostu, tím více pěšinek jsem objevoval. Čím více pěšinek jsem objevoval, tím více stop na místě bylo. Čím více stop jsem na pěšinkách četl, tím více kámošů jsem poznával. Už to nebyly jen stopy kámošek srnek. Poznal jsem stopy kámošů divočáků a dokonce i stopu lišky. V tu chvíli mi to doštěklo. Vždyť moji kámoši bydlí v houští a v zimě se na moc dlouhé výlety nevydávají. Proto jsem žádné stopy a vyšlapané pěšinky cestou neobjevil.

S velkou radostí z objevených stop od kámošů jsem se vrátil na cestu k člobrdici. Chvilku jsem tlapkal po jejím boku. Přetlapkal jsem mostek, přečetl si vzkazy od psích kámošů, protlapkal jsem zatáčkou a než jsem se nadál, byl jsem u tří křížů.

Stál jsem u cesty u třech dřevěných křížů a nemohl jsem se vynadívat. V létě roste kolem křížů borůvčí a mech a kříže splývají s okolím. Nyní, když jsou všude kolem peřiny běloučkého snížku, jsou kříže vidět i z dálky. Nijak však nenarušují místní krajinu. Pouze jsou vidět více než v létě.

Jako vždy jsem se u křížů posadil a popřemýšlel nad lesníkem, pro kterého tu byl kříž postaven. Jaký to musel být člověk a v jaké úctě ho přátelé museli mít, když ve chvíli, kdy se začal kříž postavený na lesníkovu památku rozpadat, přinesli nezávisle na sobě dva jeho přátelé na památku každý kříž nový. I přesto, že jeden postavil nový kříž dříve, druhý jej k němu přidal. Proto jsou dnes na místě kříže tři. Vlastně nyní už jen dva a půl. Zub času se na jednom kříži nemilosrdně podepisuje.

Byť se může zdát, že zastavení u tří křížů je smutné, není tomu tak. Na místě je takový klid, jaký se jen těžko hledá. Obvykle na místě nikdo není, a když už někoho v místě potkám, u křížů se zastaví. Ještě jsem neviděl člobrdu, který by kolem křížů jen tak prošel.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.