Malý Tok

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6558028N, 13.8450614E

Vrchol Malý Tok naleznete zde: https://mapy.cz/s/lukefefumo 

Dnes vám štěknu o vrcholu Malý Tok, který najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Les v okolí Malého Toku je opravdu hluboký a cesta na vrchol je strmá, sám vrchol však o vysoké stromy pomalu přichází. Naštěstí už na vrcholku rostou mladé pidi stromky a nebude dlouho trvat a i vrcholek bude opět součástí hlubokého lesa. 

Tlapky mne nesly hlubokým lesem měkoučkou lesní cestou. Po pravé tlapce jsem měl vzrostlé jehličnany, které stínily cestu, po tlapce levé jsem měl mladé stromky, které se co nevidět přihlásí o slovo. Co chvilku jsem si mohl prohlédnout doubek, co chvilku jsem si mohl prohlédnout borovičku. Dokonce i mladé modříny a buky jsem na místě viděl. Ale prozkoumávat hustý les jsem nešel. Jak moc dobře víte, do hustého mladého lesa chodit nesmím. Navíc do lesa po mé levé tlapce vedlo tolik pěšinek, které mi prozrazovaly, že v místě bydlí spousta lesních kámošů, že bych mohl k některému z nich přijít na nezvanou návštěvu. A to se přeci nehodí.

Nebyly to však jen pěšinky, které mi prozrazovaly přítomnost mých lesních kámošů. Cestou jsem pozoroval tolik stop, až jsem si štěkal, jak je možné, že je místo až tak moc oblíbené. Ale brzy jsem této záhadě přišel na kloub. Vždyť všude, kam očadlo dohlédlo, rostla vysoká tráva. Kde nebyla tráva, byl mech a kapradí. Nikde nebylo místečka, kde by byla zem pod stromy jen tak posypána jehličím.

Tlapkal jsem lesem, kde všude, kam očadlo dohlédlo, byla spousta úkrytů mých lesních kámošů. A nebyly to úkryty jen pro srnky, divočáky a jeleny, bylo tu tolik úkrytů, že bych se ani nedivil, že by tu bydleli i zajoši. O tom, že tu bydlí i kamarádi ptáčci jsem nepochyboval. Jejich nádherný zpěv se nedal přeslechnout. Ten mne doprovázel na každém kroku.

Tlapkal jsem nádherným voňavým lesem a pod fousky si poštěkával, na jak krásné místo mne tlapky zanesly. Tlapkal jsem nádherným lesem, míjel úkryty mých lesních kámošů, míjel jsem mraveniště a než sem se nadál, stál jsem na konci měkoučké lesní cesty u zbytku kmene stromu, který byl samá díra.

Musel jsem si vybrat., zda chci pokračovat doleva či doprava. Doprava vedla cesta plná kamínků, zato doleva, tam cesta plná kamínků o mrňousek dál končila a nahrazovala jí cesta oranžová. Ta oranžová cesta, která svítí do dáli. Ta oranžová cesta, která tak příjemně zahřívá tlapky. Ta oranžová cesta, kterou jsem nikde jinde než v mých oblíbených Brdech neobjevil.

Jen co jsem oranžovou cestu zmerčil, bylo rozhodnuto. Tlapky se daly do pohybu a já v mžiku svištěl s větrem o závod kupředu za novým dobrodružstvím.

Tlapka míjela tlapku, ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli. Já jsem svištěl s větrem o závod a s radostí v kožichu cestou, kterou mám tak moc rád. Svištěl jsem hlubokým lesem, svištěl jsem lesem, kde jsem měl po pravé tlapce vysoké stromy a po tlapce levé spoustu mladých rozčepýřených stromků. Svištěl jsem lesem, kde vysoké stromy nahradila paseka, odkud jsem viděl až na daleký meteoradar na vrcholu Praha. V mžiku jsem byl opět v lese, jen po levé tlapce jsem měl místo rozčepýřených stromků spoustu pidi stromků. Byl jsem v lese, který se ták rychle měnil, že je těžké o tom vyprávět.

Netrvalo dlouho a objevil jsem cestu, která mne svedla z mé oblíbené oranžové cesty. Objevil jsem cestu, která mne vedla do hlubokého lesa. Lesa, kde pod vysokými stromy bylo tolik borůvčí, až mne přecházel zrak.

Sesvištěl jsem z oranžové cesty na lesní cestu a svištěl jsem do hlubokého lesa. Prosvištěl jsem kolem hromady cihel, prosvištěl jsem kolem kovové tyče, když v tom, najednou, mi kebulí prolétlo, že tohle místo přeci znám, že tady už jsem byl. Doštěklo mi, že borůvčí není můj cíl.

Jen mi co mi v kebuli štěkla myšlenka, tlapky se zastavily. Stál jsem u kovové tyče a rozhlížel se po okolí. Merčil jsem hluboký les se spoustou borůvčí přímo přede mnou. Merčil jsem vysokou kovovou tyč vedle mne. Merčil jsem čtvercový kámen ohraničený červenou barvou. Merčil jsem kámen, který označuje vrchol.

V tu chvíli mi to doštěklo. Poznal jsem místo, na kterém jsem stál. Poznal jsem vrchol Malý Tok. Ten vrchol, který je ukrytý v lese jen mrňousek od cesty. Ten vrchol, který jsem v Brdech zdolal jako první. Poznal jsem vrchol Malý Tok, ten vrchol, jehož okolí se mění ták rychle, že jsem ho nepoznal. Ale vrchol Malý Tok jsem poznal. Dokonce i pamětní kámen opodál jsem našel. Stojí stále na tom samém místě, jen mrňousek od borůvčí.

To vám štěknu kamarádi, moc často se mi nestává, že bych své oblíbené místo nepoznal. Ale okolí Malého Toku se mění ták rychle, že ani ten, kdo sem chodí často a rád, jej nemusí poznat.  A jen tak se měnit nepřestane. Nebude dlouho trvat a všude, kam očadlo dohlédne, budou růst rozčepýřené stromky. Vždyť pidi stromky jsou rok od roku vyšší a vyšší. Za chvíli bude vrchol Malý Tok opět v hlubokých lesích. Tak hlubokých, že místo opět nepoznám.

Chystáte se na dovolenou do Brd a přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach, i tam najdete mnou prozkoumaná místa.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.