Vyhlídkové místo Malý Tok

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6538706N, 13.8479197E

Vyhlídku Malý Tok naleznete zde: https://mapy.cz/s/lobuhekugo

Dnes vás zavedu na vyhlídkové místo Malý Tok. Za sebe musím štěknout, že je to jedna z nejkrásnějších brdských vyhlídek. Jen je třeba mít to správné póčo. To pak vidíte do dálky daleké, na přírodu, obce i městečka. Já štěstí na super bájo póčo neměl, ale i tak jsem si výlet užil se vším všudy.

Tlapkal jsem hlubokým lesem. Do kroku mi pěli ptáčci, co chvilku na mne kouknul Puňťa z oblohy a kožíšek mi zahřál svými hřejivými paprsky. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, měl jsem za sebou stoupání a pomalu a jistě se přede mnou začala objevovat rovinka.

Tlapky mne nesly krásnou oranžovou lesní cestou. Hluboký les jsem nechal za chvostem a nyní jsem tlapkal cestou mezi mladými rozčepýřenými stromky. S koncem kopce přišel i konec hlubokého lesa. Objevila se rovinka a sní i spousta pidi stromků. Kapradí a mech mne doprovázely i nadále. A za to jsem byl moc rád. Bez mechu a kapradí si tento krásný kousek Brd nedokážu představit.

Jen co přišla rovinka, očadla zmerčila mne moc dobře známé místo. Poznala rozcestí, kde se potkávají tři oranžové cesty a jedna cesta lesní. Byl jsem na rozcestí, kde kdybych odbočil doprava, dojdu na vrchol Malý Tok, kdybych tlapkal rovně, dotlapkal bych na Prahu. Já se však rozhodl odbočit doleva, opustit oranžovou cestu a pokračovat lesní cestou až za poslední stromy.

Jen co se tlapky dotkly lesní cesty, daly se do pohybu rychlejšího než rychlého. Než jsem se nadál, svištěl jsem do hloubi lesa s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru a sotva se držela na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Celé mé já svištělo kupředu a mělo takovou radost, jakou jen mohlo mít.

Svištěl jsem lesní cestou kupředu, přímo za famfrňákem. Prosvištěl jsem zatáčku a z lesní cesty se stala pěšinka. Pěšinka, která mne měla dovést na jedno z mých nejoblíbenějších míst. Svištěl jsem stále kupředu a užíval si zpěv ptáčků a vůni lesa. Jen paprsků kamaráda Puňti jsem si přestal užívat. Najednou, zničehonic, fouknul vítr, obloha se zatáhla a kamaráda Puňťu na obloze vystřídal tmavý mrak. S příchodem mraku Mračouna odešlo i teplíčko, kterým mne obdarovával kamarád Puňťa a přišla vlhká zima. Zima, se kterou jsem nepočítal.

S příchozí zimou jsem začal svištět ještě rychleji než rychle. Svištěl jsem kupředu do hloubi lesa, abych se jen o kousek dál otočil a svištěl zpátky k člobrdici. Celé mé já bylo k nezastavení. Moc moc se těšilo na oblíbenou vyhlídku a také se potřebovalo zahřát.

Prosvištěl jsem kolem ohniště, prosvištěl jsem zatáčkou. Vysoké stromy vystřídaly mladé rozčepýřené stromky, rovnou cestu vystřídala zatáčka. Zatáčka, za kterou vše známé končí a přichází vše nové, neokoukané. Prosvištěl jsem zatáčkou. Pěšinka, po které jsem dosud svištěl, začala prudce klesat. Čím více pěšinka klesala, tím nepohodlnější cesta byla. Ta tam byla měkoučká pěšinka. Nyní pěšinku pokrývalo kamení a kořeny.

Ze svištění s větrem o závod jsem přešel do rozvážného kroku. Tlapkal jsem tempem, tlapka tlapku mine a dával pořádný pozor, kam šlapu. Dával jsem takový pozor, kam šlapu, až jsem přestal sledovat okolí. Najednou, zničehonic, se les přímo přede mnou otevřel a já koukal do dálky daleké. Jen pár kroků přede mnou, těsně nad kamenným mořem, byla lavička. Lavička, která svítí do dálky a svádí k odpočinku. Pod kamenným mořem byl lesík plný rozčepýřených stromků. A přímo přede mnou, to byla paráda. Výhled do dálky daleké. Po levé tlapce jsem viděl Brdy, krásné zalesněné kopce a nad nimi Mračouna. Mračouna, který letěl rychleji než rychle a blížil se ke mne.

Stál jsem na vyhlídce a kochal se výhledem. Mračoun mi nesliboval nic hezkého, ale já jsem věřil, že jen tak pršet nezačne. Vždyť jsem byl na Malém Toku, na vyhlídce, kde je krásně za každého počasí. Tedy pokud zrovna neprší. Byl jsem na vyhlídce, kde je za dobré viditelnosti vidět do dálky daleké. Byl jsem na vyhlídce, kde když je mlha, je krásný pohled přes mlhu do dálky daleké. To si tu pak jeden připadá jako v nebi. Když se lesy zapařují, to si tu jeden připadá, jako v pohádce. Jenže kdyby pršelo, to by jeden musel mizet k nejbližšímu přístřešku. Jenže i ten nejbližší přístřešek je z vyhlídky daleko. I proto jsem doufal, že nezačne pršet. Odsud bych dešti neutekl.

To vám štěknu kamarádi, na vyhlídce Malý Tok jsem čekal, až se Mračoun přežene. Ale nedočkal jsem se. Jen co jsem se však vrátil na oranžovou cestu, spadlo na mne pár dešťových kapek a Mračoun stejně rychle, jako přiletěl, zase odletěl. Obloha se vyjasnila a na další cestě mne opět doprovázel kamarád Puňťa. Vyhříval mi kožíšek, rozjasňoval přírodu a mne se opět tlapkalo, jedna radost.

Chystáte se na dovolenou do Brd a přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach, i tam najdete mnou prozkoumaná místa.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.